Transakční model zvládání
Lazarus, R. S. & Folkman, S. · 1984
Také známé jako: Lazarus & Folkman Coping
Transakční model definuje zvládání jako proměnlivé kognitivní a behaviorální úsilí, kterým se člověk snaží zvládnout nároky, jež vnímá jako zatěžující nebo přesahující jeho zdroje. Proces řídí dvě hodnocení: primární hodnocení zjišťuje, zda situace představuje hrozbu, a sekundární hodnocení, co se s ní dá dělat. Strategie zvládání se obecně dělí na strategie zaměřené na problém, které cílí na situaci, a strategie zaměřené na emoce, které cílí na prožívanou tíseň. Klíčové tvrzení modelu je, že žádná skupina strategií není sama o sobě lepší. Záleží na vhodnosti: zvládání zaměřené na problém se hodí pro ovlivnitelné situace a zvládání zaměřené na emoce pro situace, které ovlivnit nelze.
Model vymezuje zvládání jako kognitivní a behaviorální úsilí o zvládnutí nároků, které člověk hodnotí jako zatěžující nebo přesahující jeho osobní zdroje. Rozlišuje strategie zaměřené na problém (změna situace) a strategie zaměřené na emoce (zvládání emoční reakce); žádná strategie není univerzálně adaptivní.
- Zdroj:
- Lazarus, R. S., & Folkman, S. (1984). Stress, Appraisal, and Coping. New York: Springer.
Absolvuj validovaný test založený na této teorii
Když si čteš o konstruktu, zjistíš, co znamená. Validovaný nástroj ti ukáže, jak si v něm stojíš. Test je zdarma a výsledky získáš za pár minut.
Přehled důkazů
- Empirická opora
- Silné důkazy
- Replikace
- Dobře replikováno
- Mezikulturní
- Většinou univerzální
- Metaanalýzy
- 17 zaindexováno
Tato hodnocení shrnují publikovanou literaturu o teorii, nikoli kvalitu jednotlivých testů, které z ní vycházejí. Jde o redakční posouzení založená na níže uvedených zdrojích, která se mění s přibývajícími důkazy.
Historický kontext
Lazarus rozvíjel rámec hodnocení situace od 60. let 20. století v opozici vůči tradici životních událostí pojímaných jako podněty i vůči psychoanalytickému pojetí zvládání zátěže jako pevného obranného stylu. Kniha Stress, Appraisal, and Coping z roku 1984 sjednotila transakční pojetí a ustavila zvládání zátěže jako proces, který se mění v rámci jednotlivých epizod i mezi nimi. Ways of Coping Questionnaire toto pojetí převedl do měřitelné podoby. Inventář COPE Carvera, Scheiera a Weintrauba z roku 1989 a jeho pozdější zkrácená verze Brief-COPE rozpracovaly taxonomii do konkrétnějších strategií, v podobě nejpoužívanější dnes.
Konstrukty
Odvádění vlastní pozornosti
Turning to other activities — work, entertainment, daydreaming — to take one's mind off a stressor (Carver, 1997). Within the transactional model of coping (Lazarus & Folkman, 1984) it manages the emotional response rather than the situation, offering relief without changing the demand.
Aktivní zvládání
Taking concrete steps to remove or reduce a stressor, concentrating effort on doing something about the situation (Carver, 1997). A problem-focused strategy in the transactional model (Lazarus & Folkman, 1984); it relates to lower distress in adjustment research (Carver, 1997).
Popírání
Refusing to believe that the stressor is real, or acting as if it has not happened (Carver, 1997). An avoidance-oriented strategy that relates to higher distress in adjustment research (Carver, 1997).
Užívání návykových látek
Using alcohol or other substances to feel better or to get through the situation (Carver, 1997). An emotion-focused avoidance strategy; heavy reliance on it is the coping pattern most often flagged as warranting attention.
Emoční podpora
Seeking comfort, understanding, and moral support from other people (Carver, 1997). An emotion-focused use of one's social network, distinct from instrumental support, which seeks help with the problem itself.
Praktická podpora
Seeking advice, information, or practical help from other people about what to do (Carver, 1997). The problem-focused counterpart of emotional support: the network is used to act on the situation rather than to feel better about it.
Rezignace na řešení
Giving up the attempt to deal with the stressor, or abandoning the goals it interferes with (Carver, 1997). It relates to higher distress in adjustment research (Carver, 1997).
Ventilování emocí
Expressing negative feelings and letting emotions out to relieve distress (Carver, 1997). An emotion-focused strategy: it can release pressure without in itself addressing the demand that produced it.
Pozitivní přerámování
Reinterpreting the situation in a more positive light, looking for something good in what is happening (Carver, 1997). A meaning-changing strategy that relates to lower distress in adjustment research (Carver, 1997).
Plánování
Thinking about how to confront the stressor and devising a strategy before acting (Carver, 1997). A problem-focused strategy and the close companion of active coping: one prepares the action, the other carries it out.
Humor
Making jokes about the situation or treating it with lightness to reduce its weight (Carver, 1997). An emotion-focused strategy that changes the stance toward the stressor rather than the stressor itself.
Přijetí
Accepting the reality of the situation and learning to live with it (Carver, 1997). Within the transactional model, strategies are evaluated by their fit to the situation rather than as universally good or bad (Lazarus & Folkman, 1984), and acceptance is the strategy addressed to what cannot be changed.
Náboženství/spiritualita
Turning to religious or spiritual beliefs and practices in search of comfort and guidance (Carver, 1997). It can function both as emotional support and as a source of meaning for the situation.
Sebeobviňování
Criticizing and blaming oneself for what happened (Carver, 1997). It relates to higher distress in adjustment research (Carver, 1997), which distinguishes it from taking responsibility as a step toward action.
Nástroje
- NOESIS škála strategií zvládání zátěžeNOESIS2026
Testy založené na této teorii
Praktické aplikace
Model tvoří základ výcviku zvládání stresu a kognitivně-behaviorálních intervencí, které se zaměřují jak na hodnocení situace, tak na chování. Ve výzkumu chronických onemocnění a péče o druhé vysvětluje, proč může podpora řešení problémů v situacích, které skutečně nelze ovlivnit, působit kontraproduktivně. V oblasti ochrany zdraví při práci pomáhá rozlišovat mezi intervencemi, které mění práci, a intervencemi, které mění pracovníka. Pro sebepoznání je užitečným výstupem profil strategií posouzený vzhledem k možnosti ovlivnit situaci, nikoli jediné skóre účinnosti zvládání zátěže.
Jak se měří
Měří se pomocí sebehodnoticích dotazníků (Brief-COPE a navazující nástroje), které uvádějí konkrétní strategie a hodnotí míru jejich používání v určené situaci nebo období; výsledky se uvádějí jako profil strategií, nikdy jako jediné skóre kvality zvládání.
Kritika a omezení
Dělení na zvládání zaměřené na problém a na emoce je příliš hrubé. Do zvládání zaměřeného na emoce slučuje adaptivní strategie, například přehodnocení, s maladaptivními strategiemi, například popíráním a užíváním návykových látek. Proto je nahradily podrobnější klasifikace. Retrospektivní dotazníky zvládání zátěže žádají lidi, aby si vybavili, co udělali, jenže takové vzpomínání je rekonstruktivní a ovlivněné aktuální náladou. Protože zvládání zátěže je ze své podstaty situační, inventáře pojaté jako měření rysu nejsou dobře slučitelné s teorií, z níž vycházejí. Literatura je navíc převážně korelační, takže často zůstává nejasné, zda zvládání zátěže výsledky způsobuje, nebo je odráží.
Klíčové publikace
- Lazarus, R. S. & Folkman, S.. (1984). Stress, Appraisal, and Coping.
- Carver, C. S., Scheier, M. F. & Weintraub, J. K.. (1989). Assessing coping strategies: A theoretically based approach. 10.1037/0022-3514.56.2.267
- Carver, C. S.. (1997). You want to measure coping but your protocol's too long: Consider the Brief COPE. 10.1207/s15327558ijbm0401_6