Sociálně kognitivní teorie
Bandura, A. · 1977
Také známé jako: SCT · Self-Efficacy Theory
Sociálně kognitivní teorie, jejímž ústředním pojmem je sebeúčinnost, předpokládá, že lidské fungování vzniká vzájemným působením osobních faktorů (kognice, emocí, biologie), chování a vlivů prostředí (triadický reciproční determinismus). Sebeúčinnost, tedy přesvědčení o vlastní schopnosti vykonat chování nezbytné k dosažení konkrétních výsledků, je ústředním mechanismem lidské schopnosti jednat. Utvářejí ji čtyři zdroje: zkušenost s vlastním úspěchem, zprostředkovaná zkušenost, slovní přesvědčování a fyziologické/emoční stavy. Metaanalýzy konzistentně ukazují, že sebeúčinnost silně koreluje s výkonem (vážené r = .38 v pracovním kontextu) a patří k nejsilnějším prediktorům studijního úspěchu a změny zdravotního chování.
Teorie, podle níž je sebeúčinnost, tedy přesvědčení o vlastní schopnosti vykonat chování potřebné k dosažení konkrétních výsledků, ústředním mechanismem lidského jednání. Obecná sebeúčinnost odráží široký a stabilní pocit vlastní kompetence napříč oblastmi.
- Zdroj:
- Bandura, A. (1977). Self-efficacy: Toward a unifying theory of behavioral change. Psychological Review, 84(2), 191-215.
Absolvuj validovaný test založený na této teorii
Když si čteš o konstruktu, zjistíš, co znamená. Validovaný nástroj ti ukáže, jak si v něm stojíš. Test je zdarma a výsledky získáš za pár minut.
Přehled důkazů
- Empirická opora
- Silné důkazy
- Replikace
- Dobře replikováno
- Mezikulturní
- Většinou univerzální
- Metaanalýzy
- 50 zaindexováno
Tato hodnocení shrnují publikovanou literaturu o teorii, nikoli kvalitu jednotlivých testů, které z ní vycházejí. Jde o redakční posouzení založená na níže uvedených zdrojích, která se mění s přibývajícími důkazy.
Historický kontext
Bandura představil sebeúčinnost jako sjednocující konstrukt ve svém článku z 1977 v Psychological Review "Self-efficacy: Toward a unifying theory of behavioral change", v němž navázal na svou dřívější teorii sociálního učení a známé experimenty s panenkou Bobo z 1960s. Širší sociálně-kognitivní teorii formálně vyložil v 1986 v díle "Social Foundations of Thought and Action". Překročil v něm rámec observačního učení a za základní rysy lidské schopnosti jednat označil seberegulaci, schopnost předvídat a sebereflexi. Bandurova kniha z 1997 "Self-Efficacy: The Exercise of Control" podala nejucelenější výklad teorie sebeúčinnosti a shrnula dvě desetiletí výzkumu v klinické, vzdělávací a organizační oblasti.
Konstrukty
Generalizovaná sebeúčinnost
A broad and stable sense of personal competence to cope effectively with a variety of stressful or novel demands, rooted in Bandura's (1977, 1997) social cognitive theory. As operationalized by Schwarzer and Jerusalem (1995), generalized self-efficacy extends beyond task-specific beliefs to capture the optimistic self-belief that one can handle unforeseen challenges, recover from setbacks, and persist in the face of adversity across diverse life domains.
Nástroje
- NOESIS škála obecné sebeúčinnostiNOESIS2026
Testy založené na této teorii
Praktické aplikace
V klinické psychologii jsou intervence zaměřené na sebeúčinnost důležitou součástí kognitivně-behaviorálních terapií fobií, zotavování ze závislosti a zvládání chronických onemocnění. Zkušenosti s úspěšným zvládnutím úkolu a učení pozorováním zde posilují přesvědčení pacientů o jejich schopnosti zvládat obtíže. Ve vzdělávání SCT ovlivňuje návrh výuky prostřednictvím učení pozorováním, vedeného osvojování dovedností a strategií samoregulovaného učení, které zvyšují sebeúčinnost studentů a jejich studijní výsledky. V organizacích tvoří SCT základ vzdělávacích programů, rozvoje vedení lidí a intervencí zaměřených na stanovování cílů; General Self-Efficacy Scale byla pro mezikulturní hodnocení validována ve více než 25 zemích a 30 jazycích.
Jak se měří
Sebeúčinnost se podle Bandurova doporučení, že přesvědčení o vlastní sebeúčinnosti se vztahují ke konkrétním úkolům, obvykle měří škálami zaměřenými na určitou oblast (např. akademickou sebeúčinnost nebo sebeúčinnost v péči o zdraví), nikoli obecnými měřítky. General Self-Efficacy Scale (Schwarzer & Jerusalem, 1995) je nejpoužívanější obecné měřítko, validované ve více než 25 zemích.
Kritika a omezení
Jednou z hlavních výtek je, že rozdíl mezi očekáváním vlastní účinnosti a očekáváním výsledků není vždy jasně vymezen, což vytváří pojmovou nejednoznačnost v základních konstruktech teorie. Kritici tvrdí, že šíře a složitost SCT, která zahrnuje sebeúčinnost, očekávání výsledků, seberegulaci, faktory prostředí a triadický reciproční determinismus, ztěžuje její přesnou operacionalizaci a ověřování jako jednotné teorie. Většina empirického výzkumu se přitom úzce zaměřuje pouze na sebeúčinnost. Někteří výzkumníci také upozorňují, že SCT může podceňovat genetické, neurobiologické a strukturální či systémové překážky, které omezují chování bez ohledu na přesvědčení o vlastní účinnosti, a že řada základních studií zkoumala pouze krátkodobé, nikoli dlouhodobé účinky na chování.
Klíčové publikace
- Bandura, A.. (1977). Self-efficacy: Toward a unifying theory of behavioral change. 10.1037/0033-295X.84.2.191
- Bandura, A.. (1986). Social Foundations of Thought and Action: A Social Cognitive Theory.
- Bandura, A.. (1997). Self-Efficacy: The Exercise of Control.
- Bandura, A.. (2001). Social cognitive theory: An agentic perspective. 10.1146/annurev.psych.52.1.1
- Stajkovic, A. D. & Luthans, F.. (1998). Self-Efficacy and Work-Related Performance: A Meta-Analysis. 10.1037/0033-2909.124.2.240