Osobnost a temperament: jaký je mezi nimi rozdíl?
Temperament je biologicky podmíněný základ patrný už v kojeneckém věku; osobnost se na něm utváří prostřednictvím zkušeností. Tento rozdíl je skutečný, ale hranice mezi nimi je méně zřetelná, než naznačují učebnice.
Temperament a osobnost se v běžné řeči často používají zaměnitelně, ale skutečně se liší. Jde však spíše o rozdíl v míře než o ostrou hranici.
Obvyklé rozlišení
Temperament označuje vrozeně podmíněné individuální rozdíly v reaktivitě a seberegulaci, které lze pozorovat už velmi brzy v životě a které jsou relativně stabilní. Kojenci se už od prvních týdnů liší v tom, jak silně reagují na nové podněty, jak snadno je lze utišit a nakolik k novým věcem přistupují, nebo se jim vyhýbají. Tyto rozdíly se objevují dříve, než mohou mít za sebou významnější zkušenosti s učením, což je hlavní argument pro jejich vrozený základ.
Osobnost označuje širší, rozvinutější vzorce myšlení, prožívání a chování, které charakterizují dospělého člověka. Zahrnuje temperament jako základ, ale také vše, co se na něm postupně utváří: hodnoty, přesvědčení, charakteristické způsoby přizpůsobení, identitu a strategie, které si člověk vytvořil pro zvládání vlastní reaktivity.
Často používané přirovnání říká, že temperament je surovina a osobnost je to, co z ní utvoří zkušenost.
Odkud toto rozlišení pochází
Moderní výzkum začíná New York Longitudinal Study Thomase a Chessové v 1950. letech. Studie sledovala děti od kojeneckého věku a určila devět dimenzí temperamentu, které byly později seskupeny do vzorců označovaných jako snadný, obtížný a pomalu se přizpůsobující. Kaganův výzkum behaviorální inhibice v 1980. letech ukázal, že část kojenců, kteří ve čtyřech měsících silně reagují na nové podněty, zůstává zdrženlivější až do dospívání a vykazuje měřitelné fyziologické rozdíly.
Rothbartové model, který má dnes největší vliv, rozlišuje tři široké faktory temperamentu: aktivní vyhledávání podnětů neboli extraverzi, negativní afektivitu a volní kontrolu. Starší model EAS Busse a Plomina navrhoval emocionalitu, aktivitu a společenskost.
Kde se hranice stírá
Jasné rozlišení naráží na potíže na obou stranách.
Dimenze rysů dospělých se velmi podobají dimenzím temperamentu v dospělosti. Aktivní vyhledávání podnětů v modelu Rothbartové odpovídá extraverzi, negativní afektivita neuroticismu a volní kontrola svědomitosti. Jsou to tři rysy z modelu Big Five, jen s jiným označením podle vývojového období. Pokud jsou rysy dospělých do značné míry rozvinutým temperamentem, nepopisují tyto kategorie ani tak různé věci jako tytéž věci v různém věku.
Ani odhady dědičnosti je neoddělují. Jak temperament, tak osobnostní rysy dospělých vykazují dědičnost v rozmezí 40 až 60 procent. Temperament tedy není výlučně biologický a osobnost není utvářena výlučně učením.
Temperament navíc není neměnný. U Kaganových zdrženlivých kojenců byla vyšší pravděpodobnost, že budou zdrženliví i v dospívání, značná část z nich však nebyla. Raný temperament mění pravděpodobnost výsledku, ale neurčuje ho.
Proč má přesto smysl toto rozlišení zachovat
I když hranice není ostrá, rozlišení je užitečné.
Pomáhá vysvětlit, proč je změna možná, ale pomalá. Pokud bylo něco z toho, co se snažíš změnit, přítomné dříve, než jsi na to mohl/a mít jakýkoli vliv, úsilí vede spíše k postupnému posunu než k proměně. Očekávat proměnu pak může snadno vést k mylnému závěru, že se nic nemění.
Rozlišení také odděluje reaktivitu od regulace, které běžná řeč směšuje. Dva lidé mohou prožívat stejně intenzivní emoční reakci, ale výrazně se lišit v tom, jak s ní naloží. Regulaci lze rozvíjet mnohem snáze než reaktivitu a pro intervence zaměřené na regulaci spíše než na reaktivitu existují silnější důkazy.
Z hlediska měření
Nástroje pro dospělé měří osobnost, nikoli temperament. Hodnocení temperamentu se provádí nástroji určenými pro kojence a děti, často na základě zpráv rodičů nebo pozorování; tyto nástroje nelze jednoduše použít u dospělých.
Dotazník pro dospělé zachycuje současný stav systému, který má vrozené základy a na nich navrstvená desetiletí zkušeností. Proto je nejlepší chápat skóre rysu jako popis toho, kde se nacházíš právě teď: je informativní a relativně stabilní, ale nevypovídá o tom, co bylo nevyhnutelné.
Vyzkoušej to
Číst si o měření je jedna věc. Vidět své vlastní skóre společně s jeho zdrojem, normativním vzorkem a omezeními je něco jiného. Test je zdarma a registrace není nutná.
Pokračovat ve čtení
- Je MBTI vědecky podložený?Poctivá odpověď je konkrétnější než ano nebo ne: dotazník je poměrně dobře sestavený, ale teorie typů, podle níž předkládá výsledky, nemá oporu v důkazech. Tyto dvě skutečnosti se obvykle směšují v jediném argumentu.
- Big Five vs. MBTI: v čem se skutečně lišíČástečně měří stejné věci. Rozdíl není v tom, které rysy pokrývají, ale v tom, co dělají s čísly. Jedna z těchto voleb zahazuje informace, které si druhá ponechává.
- Je DISC test osobnosti?DISC popisuje styl chování v práci, nikoli strukturu osobnosti, což jeho serióznější vydavatelé výslovně uvádějí. Problém nastává, když se profil pracovního stylu používá, jako by měřil člověka samotného.
- Big Five vs. DISC: k čemu každý z nich sloužíNejde o dvě konkurenční měřítka téže věci. Jedno je strukturální model osobnosti vytvořený na základě dat; druhé je rámec pracovních stylů vytvořený pro vedení skupinových diskusí. Porovnávat jejich přesnost znamená přehlédnout smysl obou.
- Mění se tvoje osobnost v průběhu života?Ano, směrem, který většinu lidí uklidňuje, a pomaleji, než slibují svépomocné příručky. Důkazy o této změně i jejím tempu jsou neobvykle přesvědčivé.
- Je introverze totéž co stydlivost?Ne, a tato záměna může skutečně škodit. Jedno je preference v tom, jak využíváš svou energii; druhé je úzkost z toho, že tě ostatní budou posuzovat. Jsou to odlišné rysy, které se náhodou projevují podobným chováním.
- Dá se emoční inteligence měřit?Částečně, ale odpověď závisí na tom, kterou ze dvou velmi odlišných věcí tímto pojmem myslíš. Jednu lze měřit jako schopnost; druhou jako vnímání sebe sama. Obvykle se prodávají jako totéž.