Dá se emoční inteligence měřit?

Emoční inteligence se neustále měří, ale vymezuje se nejednotně. Proto se tvrzení o ní pohybují od dobře podložených až po neobhajitelná, přestože se používá stejný pojem.

Existují dvě odlišné tradice a téměř každý spor o emoční inteligenci se vyjasní, jakmile určíš, o které z nich je řeč.

Emoční inteligence jako schopnost

Původní definice Saloveyho a Mayera z roku 1990 chápala emoční inteligenci jako schopnost: schopnost přesně vnímat emoce, využívat je k usnadnění myšlení, rozumět jejich významu a regulovat emoce u sebe i u druhých.

Schopnost se měří výkonovým testem: úlohami, které mají lepší a horší odpovědi. Takto funguje MSCEIT: žádá respondenty, aby rozpoznávali emoce ve tvářích, posuzovali, jak se emoce mísí a vyvíjejí, a hodnotili účinnost strategií regulace emocí.

Přetrvávajícím problémem je vyhodnocování. Pro otázku "jak nejúčinněji zvládnout tuto emočně náročnou situaci" neexistuje objektivní klíč, takže se odpovědi vyhodnocují podle shody: podle nejčastější odpovědi ve velkém vzorku nebo mezi odborníky. Kritici se oprávněně ptají, zda se tím měří emoční schopnost, nebo soulad s normativním pohledem na emoce, a zda by neobvykle schopný respondent nebyl penalizován za odchýlení se od většinové odpovědi.

Emoční inteligence jako schopnost vykazuje mírnou korelaci s obecnou inteligencí, což podporuje tvrzení, že jde o schopnost. Její inkrementální validita nad rámec inteligence a osobnosti je skutečná, ale malá.

Emoční inteligence jako rys

Druhá tradice měří emoční sebeúčinnost prostřednictvím sebehodnocení: nakolik věříš, že jsi emočně schopný/á. Právě to zachycují široce používané krátké nástroje. Petrides a Furnham tento přístup formalizovali jako konstrukt spadající do oblasti osobnosti, nikoli kognitivních schopností.

Jde o legitimní konstrukt. Přesvědčení o vlastní emoční kompetenci ovlivňuje, do čeho se pouštíš, a sebehodnocení je jediný způsob, jak toto přesvědčení zjistit.

Není to však měřítko emoční schopnosti. Korelace mezi emoční inteligencí jako rysem a emoční inteligencí jako schopností je nízká, běžně se uvádí přibližně 0,2 až 0,3. Jde o dvě různé věci se stejným názvem.

Důkazy posuzované odděleně

Emoční inteligence jako rys předpovídá pracovní spokojenost, dobrovolné chování ve prospěch organizace, prosazení se ve vedoucí roli a duševní pohodu. Účinky jsou mírné, ale opakovaně potvrzené. Klíčové je zjištění o překryvu: metaanalýzy Van Rooye a Viswesvarana a Josepha a Newmana ukazují značný překryv s pětifaktorovým modelem osobnosti, především s emoční stabilitou, extraverzí a svědomitostí, a omezenou inkrementální validitu po zohlednění těchto rysů a kognitivní schopnosti.

Emoční inteligence jako schopnost má v pracovním prostředí slabší prediktivní vztahy, ale přesvědčivější nárok na to, že měří schopnost, nikoli představu člověka o sobě samém.

Komerční trh často uvádí účinky, které nepodporuje ani jedna z těchto tradic. Tvrzení, že emoční inteligence vysvětluje převážnou většinu pracovního úspěchu, pocházejí z populárně-naučných textů, nikoli z recenzovaného výzkumu, a neobstojí ve světle metaanalytických studií.

Strukturální omezení sebehodnocení v této oblasti

Sebehodnocení nedokáže odhalit člověka, jehož vnímání vlastních emočních schopností je nepřesné. Právě tato skupina je přitom z praktického hlediska pravděpodobně nejzajímavější. Člověk, který špatně rozpoznává emoce druhých, ale věří, že mu to jde výborně, získá vysoké skóre, a žádná položka to neodhalí. Se stejným problémem se sebehodnocení potýká u všímavosti i u sebepoznání obecně.

To není důvod emoční inteligenci jako rys zavrhnout. Je to důvod číst vysoké skóre jako "považuji se za emočně schopného/schopnou", nikoli "jsem emočně schopný/á", a chápat tato dvě tvrzení jako otázky, na které mohou existovat různé odpovědi.

Dá se tedy měřit?

Vnímání vlastních emočních schopností: ano, spolehlivě, s výhradou, že se výrazně překrývá se zavedenými osobnostními rysy.

Emoční schopnost: částečně, s výše popsaným nevyřešeným problémem vyhodnocování.

To, co tento pojem v komerčním prostředí obvykle slibuje, tedy jediné číslo vystihující emoční kompetenci, které předpovídá úspěch a je odlišné od osobnosti, neprokázala ani jedna z těchto tradic.

Když NOESIS zveřejňuje nástroje emoční inteligence, stránka testu uvádí, který model nástroj používá a zda měří schopnost, nebo vnímání vlastních schopností. Tento rozdíl totiž určuje, co o tobě skóre může oprávněně vypovídat.