Osobnost a temperament: jaký je mezi nimi rozdíl?

Temperament a osobnost se v běžné řeči často používají zaměnitelně, ale skutečně se liší. Jde však spíše o rozdíl v míře než o ostrou hranici.

Obvyklé rozlišení

Temperament označuje vrozeně podmíněné individuální rozdíly v reaktivitě a seberegulaci, které lze pozorovat už velmi brzy v životě a které jsou relativně stabilní. Kojenci se už od prvních týdnů liší v tom, jak silně reagují na nové podněty, jak snadno je lze utišit a nakolik k novým věcem přistupují, nebo se jim vyhýbají. Tyto rozdíly se objevují dříve, než mohou mít za sebou významnější zkušenosti s učením, což je hlavní argument pro jejich vrozený základ.

Osobnost označuje širší, rozvinutější vzorce myšlení, prožívání a chování, které charakterizují dospělého člověka. Zahrnuje temperament jako základ, ale také vše, co se na něm postupně utváří: hodnoty, přesvědčení, charakteristické způsoby přizpůsobení, identitu a strategie, které si člověk vytvořil pro zvládání vlastní reaktivity.

Často používané přirovnání říká, že temperament je surovina a osobnost je to, co z ní utvoří zkušenost.

Odkud toto rozlišení pochází

Moderní výzkum začíná New York Longitudinal Study Thomase a Chessové v 1950. letech. Studie sledovala děti od kojeneckého věku a určila devět dimenzí temperamentu, které byly později seskupeny do vzorců označovaných jako snadný, obtížný a pomalu se přizpůsobující. Kaganův výzkum behaviorální inhibice v 1980. letech ukázal, že část kojenců, kteří ve čtyřech měsících silně reagují na nové podněty, zůstává zdrženlivější až do dospívání a vykazuje měřitelné fyziologické rozdíly.

Rothbartové model, který má dnes největší vliv, rozlišuje tři široké faktory temperamentu: aktivní vyhledávání podnětů neboli extraverzi, negativní afektivitu a volní kontrolu. Starší model EAS Busse a Plomina navrhoval emocionalitu, aktivitu a společenskost.

Kde se hranice stírá

Jasné rozlišení naráží na potíže na obou stranách.

Dimenze rysů dospělých se velmi podobají dimenzím temperamentu v dospělosti. Aktivní vyhledávání podnětů v modelu Rothbartové odpovídá extraverzi, negativní afektivita neuroticismu a volní kontrola svědomitosti. Jsou to tři rysy z modelu Big Five, jen s jiným označením podle vývojového období. Pokud jsou rysy dospělých do značné míry rozvinutým temperamentem, nepopisují tyto kategorie ani tak různé věci jako tytéž věci v různém věku.

Ani odhady dědičnosti je neoddělují. Jak temperament, tak osobnostní rysy dospělých vykazují dědičnost v rozmezí 40 až 60 procent. Temperament tedy není výlučně biologický a osobnost není utvářena výlučně učením.

Temperament navíc není neměnný. U Kaganových zdrženlivých kojenců byla vyšší pravděpodobnost, že budou zdrženliví i v dospívání, značná část z nich však nebyla. Raný temperament mění pravděpodobnost výsledku, ale neurčuje ho.

Proč má přesto smysl toto rozlišení zachovat

I když hranice není ostrá, rozlišení je užitečné.

Pomáhá vysvětlit, proč je změna možná, ale pomalá. Pokud bylo něco z toho, co se snažíš změnit, přítomné dříve, než jsi na to mohl/a mít jakýkoli vliv, úsilí vede spíše k postupnému posunu než k proměně. Očekávat proměnu pak může snadno vést k mylnému závěru, že se nic nemění.

Rozlišení také odděluje reaktivitu od regulace, které běžná řeč směšuje. Dva lidé mohou prožívat stejně intenzivní emoční reakci, ale výrazně se lišit v tom, jak s ní naloží. Regulaci lze rozvíjet mnohem snáze než reaktivitu a pro intervence zaměřené na regulaci spíše než na reaktivitu existují silnější důkazy.

Z hlediska měření

Nástroje pro dospělé měří osobnost, nikoli temperament. Hodnocení temperamentu se provádí nástroji určenými pro kojence a děti, často na základě zpráv rodičů nebo pozorování; tyto nástroje nelze jednoduše použít u dospělých.

Dotazník pro dospělé zachycuje současný stav systému, který má vrozené základy a na nich navrstvená desetiletí zkušeností. Proto je nejlepší chápat skóre rysu jako popis toho, kde se nacházíš právě teď: je informativní a relativně stabilní, ale nevypovídá o tom, co bylo nevyhnutelné.