Konvergentní a diskriminační validita

Konvergentní a diskriminační validita jsou dvě stránky téhož požadavku. Měřicí nástroj musí korelovat s tím, s čím by podle teorie korelovat měl, a nesmí příliš silně korelovat s tím, od čeho se má lišit. Splnění jednoho bez druhého není částečný úspěch; obvykle je to známka toho, že konstrukt není tím, za co se vydává.

Konvergentní validita

Důkazy konvergentní validity ukazují, že měřicí nástroj odpovídá jiným ukazatelům téhož jevu. Nová škála úzkosti by měla výrazně korelovat se zavedenými škálami úzkosti, s hodnocením odborníků a v ideálním případě i s něčím, co není dalším dotazníkem, například s fyziologickými měřeními nebo pozorovaným vyhýbavým chováním.

Obvykle se zde očekávají korelace vyšší než 0,50, často vyšší než 0,70, pokud je srovnávacím nástrojem dobře zavedený nástroj pro měření téhož konstruktu. Při nižších hodnotách měří buď nová škála, nebo srovnávací nástroj něco jiného.

Je tu ale háček. Korelace 0,95 s existující škálou není triumf; znamená to, že nový nástroj jen předkládá totéž v jiném obalu, a poctivá otázka pak zní, co přináší navíc. Konvergentní validita je minimální hranice, ne cíl, který je třeba maximalizovat.

Diskriminační validita

Důkazy diskriminační validity ukazují, že měřicí nástroj zůstává odlišný od konstruktů, od nichž se podle svého vymezení liší. Právě tady se objevují zajímavá selhání.

V odborné literatuře se opakuje stejný vzorec. Vytrvalost koreluje se svědomitostí přibližně na úrovni 0,84, což je natolik vysoká hodnota, že metaanalýza zjistila, že po zohlednění svědomitosti přidává k predikci studijních výsledků téměř nic. Emoční inteligence měřená sebehodnocením se výrazně překrývá s kombinací emoční stability, extraverze a svědomitosti. Společný rozptyl rysů temné triády z velké části mizí, jakmile se zohlední poctivost a pokora z modelu HEXACO. V každém z těchto případů byl konstrukt představen jako nové území, ale ukázalo se, že jde o přejmenovanou oblast již existující mapy.

U diskriminační validity se také projevují vlivy metody měření. Pokud každý sebehodnocený konstrukt ve studii koreluje s každým dalším na úrovni 0,4, společným faktorem je pravděpodobně spíše způsob, jakým respondent odpovídá, než sdílený psychologický základ.

Test, který to rozhodne

Rozhodujícím postupem je ověření inkrementální validity: do regrese se nejprve zahrne zavedený měřicí nástroj, potom nový, a sleduje se, zda nový nástroj vysvětluje nějaký další rozptyl výsledné proměnné. Pokud ne, konstrukt může být stále teoreticky zajímavý, ale nástroj neměří nic, co by obor už neměl k dispozici.

Je to náročné kritérium a velké množství publikovaných škál jím nikdy neprošlo. Když se mu podrobí, výsledkem je často výše popsané zjištění, že jsou nadbytečné. To není skandál; jde o běžné vědecké vytřídění. Znamená to však, že popularita konstruktu nic nevypovídá o tom, zda v tomto testu obstojí.

Co to pro tebe jako čtenáře znamená

Když test uvádí několik skóre, užitečná otázka zní, zda jsou tato skóre skutečně odlišná. Čtyři dimenze, které mezi sebou korelují na úrovni 0,8, jsou jedna dimenze se čtyřmi názvy. Profil z nich vytvořený bude vypadat rozlišeně, přestože ponese téměř nulové množství nezávislých informací.

U nástrojů, které uvádějí korelace mezi svými škálami, si to můžeš ověřit sám či sama. Nástroje, které představují typ založený na čtyřech kvadrantech, aniž by kdy ukázaly, jak spolu kvadranty souvisejí, takové ověření znemožňují. A o to obvykle jde.