Big Five vs. MBTI: v čem se skutečně liší

Srovnání modelu Big Five a MBTI se obvykle zvrhne ve spor o důvěryhodnost. Tím ale uniká zajímavější skutečnost: ve třech ze čtyř dimenzí tyto dva nástroje měří rozpoznatelně se překrývající oblasti. Liší se tím, co se pak děje se skóre.

V čem se překrývají

Korelační studie, které porovnávají MBTI s pětifaktorovým modelem, nacházejí výrazné souvislosti:

• Extraverze-Introverze úzce odpovídá extraverzi v modelu Big Five.
• Smyslové vnímání-Intuice do značné míry odpovídá otevřenosti vůči zkušenosti.
• Myšlení-Cítění do značné míry odpovídá přívětivosti.
• Usuzování-Vnímání do značné míry odpovídá svědomitosti.

Čtyři dimenze, čtyři souvislosti. MBTI v podstatě měří čtyři z pěti domén, jen s jinak formulovanými položkami.

V čem se liší

Chybějící pátá dimenze. MBTI nemá dimenzi odpovídající neuroticismu: emoční stabilitě, sklonu k úzkosti, podrážděnosti a skleslé náladě. Nejde o opomenutí; Myersová a Briggsová považovaly typ za preferenci a u neuroticismu neexistuje pól, který by bylo vhodné preferovat.

Na tomto vynechání záleží, protože neuroticismus je v celé literatuře o osobnosti nejspolehlivějším jednotlivým prediktorem výsledků v oblasti duševního zdraví, spokojenosti ve vztazích, pracovní spokojenosti a fyzického zdraví. Nástroj, který ho vynechává, nic neříká o rysu s nejlépe zdokumentovanými důsledky.

Kategorie versus dimenze. Model Big Five uvádí pět spojitých skóre, z nichž každé vyjadřuje pozici v rozdělení spolu s uvedeným intervalem chyby. MBTI uvádí jeden ze šestnácti typů.

Rozdělení spojité proměnné na kategorie podle hraniční hodnoty zahazuje informace a vytváří nestabilitu. Dva lidé se skóre 49 a 51 na stejné škále jsou prakticky nerozlišitelní; typový systém jim přiřadí opačná písmena a odlišné čtyřpísmenné identity. Právě to stojí za dobře zdokumentovaným problémem MBTI se zařazením při opakovaném testování: spojitá skóre jsou poměrně stabilní, mění se zařazení do kategorií.

Důkazní základ. Pětifaktorový model vznikl empiricky na základě lexikálních studií a faktorové analýzy v mnoha jazycích a jeho výsledky se po čtyři desetiletí nezávisle potvrzují. Jungova typologie vycházela z klinického pozorování a nevznikla na základě dat. Oba přístupy mohou zachycovat něco skutečného; pouze jeden však byl testován způsobem, který tato otázka vyžaduje.

K čemu se každý hodí

Skutečnou silnou stránkou MBTI je využití při facilitaci. Dává týmu společný, neohrožující slovník pro rozdíly v pracovním stylu a žádný typ není špatný. Facilitátoři to považují za užitečné a tato užitečnost je skutečná bez ohledu na to, zda typy představují přirozené kategorie.

Silnou stránkou modelu Big Five je měření. Pokud chceš skóre, které můžeš porovnat s normativním vzorkem, u kterého můžeš uvést míru chyby a dohledat jeho souvislost s dalšími výsledky, právě to pětifaktorový model nabízí.

Problémy nastávají při použití, které přebírá srozumitelnost MBTI, ale pak s výstupem zachází jako s měřením: při náboru, povyšování, přidělování lidí do týmů nebo určování profesního směřování. Vydavatel před přesně takovým použitím varuje a důkazy mu dávají za pravdu.

Pokud chceš rozdíl vidět přímo

Rozdíl je konkrétní, když vyplníš nástroj založený na modelu Big Five a podíváš se, co ti zpráva nabídne: pět spojitých skóre místo nálepky, uvedenou referenční populaci a výslovné vysvětlení, o kolik se hodnota může lišit od skutečnosti. U testů Big Five v katalogu je uveden publikovaný nástroj, který používají, jeho autoři a rok vydání. Díky těmto informacím si to všechno můžeš sám/sama ověřit.